Metoda vizuální
Vizuální kontrola je nejstarší a nejjednodušší metodou nedestruktivního testování, kterou se zjišťují vady na povrchu zkoušených dílů.
Zjišťuje se případná přítomnost vad, jako jsou nepřípustné nerovnoměrnosti, odchylky ve velikosti svarů, zápaly, trhliny, studené spoje v oblasti kořene sváru.
Vizuální kontrolou se rovněž ověřuje splnění podmínek pro provedení následných NDT kontrol.
Princip fungování metody
Vše výše uvedené dokáže pracovník vizuální kontroly vyhodnotit při dodržení dostatečného, normou stanoveného osvětlení. Hlavními pracovními nástroji „vizuálkaře“ jsou proto dostatečné osvětlení, oči a mozek.
Podle přístupnosti a způsobu pozorování dělíme metodu na vizuální kontrolu přímou a nepřímou. Přímá vizuální kontrola je prováděna přímo okem, případně s použitím jednoduchých optických pomůcek (lupa 3x – 6x zvětšující). Při nepřímé vizuální kontrole využíváme složitějších optických zařízení, jako je např. pevný nebo ohebný endoskop apod.
Požadavky na vizuální kontrolu se mohou vyskytnout v různých fázích výroby, při přípravě svarového spoje, v průběhu svařování, nebo po dokončení sváru.
Vyhodnocování zkoušky
Závěry a výsledky této zkoušky jsou velmi důležité a mají vždy předcházet všem ostatním kontrolám. Zkušený defektoskopický pracovník již podle vzhledu povrchu jednotlivých vrstev svaru posuzuje jakost práce svářeče a bývá schopen předložit správné závěry o možnosti výskytu vnitřních vad (např. povrch svaru je nepravidelný, jsou zřetelně vidět místa napojování housenek, je různá šířka krycí housenky, je velmi odlišný povrch svaru v různých polohách apod).
Při vizuální kontrole se řídíme normami ČSN EN ISO 17637 (Nedestruktovní zkoušení – Vizuální kontrola tavných svarů), a hodnocení zpravidla probíhá dle ČSN EN ISO 5817 (Svařování – Svarové spoje oceli, niklu, titanu a jejich slitin – Určování stupňů jakosti).
